Internet je v podstatě jedna velká počítačová síť. Síť ohromného množství počítačů, velká pavučina vzájemně pospojovaných uzlů, mezi kterými informace tečou z jednoho místa planety na druhé. Internet se o sebe umí postarat, pokud jeden z těchto uzlů vypadne, najdou si k vám informace cestu přes jiné uzly. To je také hlavní důvod jeho svobody, neexistuje způsob, jakým by se dal omezit tok dat nebo vybírat pro průchod jen "schválená" data. Když jeden uzel vyřadíte, najde si internet jinou cestu.

To, že internet vznikl před lety v Americe, už dnes ví skoro každý, a to, že to bylo na zakázku armády, asi také. Málokdo ale tuší, jak tomu bylo s internetem u nás. Do listopadu 1989 u nás nikdo o internetu neměl ani tušení (čím to asi mohlo být...). Pak se začaly pomalu připojovat vysoké školy v rámci akademické sítě a projektu ministerstva školství a Cesnet. Vše bylo spíše akademickou záležitostí, nějaké ty maily, ftp, nexs a kdo na internet chtěl, musel ovládat brutální aplikace v textovém režimu psané pro Unix. Pak se ale v roce 1994 strhla lavina hned v několika podobách...

World Wide Web není nic jiného, než jeden z typů zařízení, tedy něco jako pošta nebo ftp (protokol, pomocí nějž dostanete data na vzdálený server - brutální DOSová operace). WWW (nebo HTTP, jak chcete) umožňuje vcelku jednoduchý přístup k informacím libovolného charakteru, navíc v docela přítulném grafickém kabátu. Ano, WW není nic jiného, než prostředí, ve kterém jsou programovány všechny ty stránky, které čas od času sjíždíte Internet Explorerem. WWW sajt (název pro stránku, totiž smysluplný překlad anglického "site", která se skládá z několika "pages" ještě nikdo nevymyslel) je v současné době několik milionů a svou WWW prezentaci může mít dnes skoro každý. WWW ale nejsou jen sajty nadšenců, kteří se chtějí určitým způsobem prezentovat, ale i velkou doménou firem, které nabízejí své služby, hledají kontakty nebo dokonce nabízejí zboží, nemluvě o možnostech jako je ovládání vlastního bankovního konta přes internet či jiných pohodlností. Ale koukám, že se tu začínám rozjíždět a zabíhat do podrobností, zatímco někteří z vás ještě ani neví, jak se vlastně připojit...

Existuje několik typů připojení k internetu. Jednoznačně nejrozšířenějším, ačkoli také nejméně spolehlivým, ne zrovna nejlevnějším a velmi pomalým typem připojení jsou telefonní modemy. Takový telefonní modem si připojíte k počítači, nakonfigurujete, propojíte s telefonní linkou, obstaráte si providera, který vám zprostředkuje připojení a můžete začít surfovat. Rychlost telefonních modemů však není valná (okolo 5kb/s reálné rychlosti, i když jsou schopny za ideálních podmínek dosáhnout až rychlostí okolo 50kb/s) a nesmíte zapomínat na fakt, že platíte za telefon. Nepomůže vám ani "výhodný" tarif Internet 2000, který v podstatě určuje za hodinu surfování 15,- Kč v nejlevnějším pásmu od 19 hodin do 7 ráno. Zato ve špičce zaplatíte za hodinu surfování až 60,- Kč. Komu se to zdá málo, asi ještě nikdy nesurfoval, protože věřte, že na internetu se dá strávit opravdu DLOUHÁ doba...

Jako první se objevila služba Volný společnosti Video Online, která se stala hitem a převálcovala Telecomí Internet On-line. Nelenily ale ani další firmy a se stejnou nabídkou brzy přišla i firma Contactel, jejíž Internet Raz Dva určitě dobře znáte (i kdyby jen z reklam). Do třetice všeho dobrého se v České republice začala angažovat i známá mezinárodní firma World Online. V tuto chvíli se zdá, že všechny tři služby si získaly dostatek uživatelů, a že neprohloupíte, ať už se připojíte ke kterékoli z nich. Asi nejrychlejší je World Online, který ovšem obsahuje řadu chyb a nedokonalostí. Volný je klasika podobně jako Internet Raz Dva, bohužel, přes nespornou kvalitu jsou tyto služby často zahlceny uživateli, takže často vypadnete a musíte se znovu připojovat, což znamená více peněz, protože čím déle surfujete, tím se délka impulsu prodlužuje. Novinkou na českém trhu připojení k internetu je Quick, což má být nejrychlejší připojení k internetu (parafrázuji reklamní výrok), ovšem nemám s ním žádné zkušenosti/nečetl jsem o něm žádný článek srovnávající jeho kvality s ostatními, takže vám o něm moc nepovím. Můžete to zkusit - sázka na černého koně se leckdy vyplácí.

Dalším poměrně rozšířeným typem připojení (zároveň také poměrně novým) je kabelový modem. Kabelový modem plně využívá možností přenosu technologie kabelové televize, čímž dosahuje několikanásobně vyšší rychlosti oproti telefonním linkám. Tento typ připojení u nás nedávno začal prosazovat Dattel Kabel, později se však sny o jeho lidumilnosti spolu se zvýšením cen a nulovým supportem zákazníků rozplynuly. Přesto jde asi o nejlepší alternativu - levnější a nepoměrně rychlejší než telefonní modem (i po zdražení).

Pro ty největší frajery z nás, popřípadě pro školy a větší instituce a firmy je tu pak pevná linka. Nainstalujete-li si pevnou linku, jste připojeni k internetu permanentně a velkou rychlostí tak můžete kdykoli vyměňovat data. Cena bohužel odpovídá, a tak za pevnou linku zaplatíte měsíčně něco okolo deseti tisíc. Zdá se vám to hodně? JE to hodně, ale zkuste si spočítat, kolik byste za tak dlouhou dobu připojení zaplatili při telefonním modemu... Pořád to ale pro obyčejného uživatele není vhodný typ připojení a asi ještě hodně dlouho nebude.

Jako poslední si ještě uvedeme spíše takovou zajímavost než vážně míněnou možnost jak se připojit, a to bezdrátové spojení pomocí klasické parabolky. Vy si pak podle široké nabídky měsíčních paušálů můžete vybrat rychlost připojení, přičemž například varianta 64kb/s se cena pohybuje mezi 1500 a 3000,- Kč, ovšem bezdrátové spojení má ještě dvě citelné nevýhody. jednak je to limit přenesených dat měsíčně (1 GB), což by se ještě dalo unést, ale hlavně, jde realizovat jen na několika málo místech v republice. Takže také nebrat.

Hledáte-li pak cokoli na internetu zahraničním, nemám pro vás jednoznačné doporučení. Celkově velmi kvalitní je Altavista (www.altavista.com) a dále třeba HotBot (www.hotbot.com) i někteří další. Já se uchytil na Altacistě a další alternativy jsem nezkoumal. Každopádně pokud to chcete udělat místo mě, zabruste na www.game-star.cz, což jsou stránky herního časopisu Gamestar, které navíc obsahují velký seznam vyhledávacích serverů.

Stránky Score (www.score.cz): Asi úplně nejlepší stránky časopisů o počítačích u nás, sice ne denně, ale velmi často aktualizované novinky, články, také sem můžete poslat svoji recenzi, účastnit se mnoha anket, pokecat si s někým v auditech a na chatovacím kanálu, projít si galerii artworků a všemožně se bavit. Perfektní grafika.

Bonusweb (www.bonusweb.cz): Jednoznačně nejlepší webmag o počítačových hrách, a to nejen v rámci českého internetu. Denní aktualizace, psousta článků, obrázků, plných her (freeware) a překladů do češtiny - mohu jen a jen doporučit.

Avault (www.avault.com): Prestižní webmag o počítačových hrách, asi úplně nejlepší místo, kam může fanoušek počítačových her na internetu jít.

Teď si představte tuto situaci: právě jste si ve svém oblíbeném webmagu přečetli strašně skandální informaci o Billu Gatesovi a nutně to potřebujete sdělit kamarádovi, se kterým se ale potkáte až v pondělí (dnes je pátek večer). Tak mu to pošlete e-mailem. A zřídit si e-mailovou schránku není nic těžkého, takže poslyšte jak na to.

První a nejjednodušší možností je schránka, kterou dostanete od providera zdarma. Tu si v pohodě spravujete Outlook Expressem a nemáte krom občasných problémů plynoucích z toho, že jde o produkt Microsoftu, žádnou potíž. Může se ale stát, že vám nevyhovuje adresa, nevyhovuje Outloook nebo z nějakého jiného důvodu nechcete tuto schránku využívat. A proto jsou zde servery poskytující zdarma e-mailovou schránku.

I v zahraničí najdeme takové servery, není ale důvod, proč se na takový Xoom (www.xoom.com) nebo Hotmail (www.hotmail.com) nebo Lycosmail (www.lycosmail.com) přihlašovat, tudíž to nedělejte.

Část sedmá: vlastní WWW prezentace

Jste mladí, ambiciózní. Přesto se o vás ví jen v okruhu nejbližších přátel, popřípadě školy. Přišel nejvyšší čas se vystavit na internetu. Udělat si vlastní www stránku dnes není nic těžkého. Stačí se přihlásit na některý z mnoha serverů nabízejících zdarma WWW prostor, vytvořit WWW stránku a pomocí FTP protokolu ji umístit na server.

Samozřejmě vás ve štychu nenechám a hned několik vám poradím. Z českých stojí za zmínku jen stránka Atlasu pod názvem Mújweb (www.mujweb.cz), ten nabízí 11MB místa, naprosto šílenou adresu (to znáte sami) a příjemné rozhraní (ač bolestně nedokonalé) pro uploadování souborů. Z těch zahraničních uvedu dva nejznámější, což je Freeservers (www.freeservers.com), kde má koneckonců stránky i PORGazeen, a Xoom (www.xoom.com), což je univerzální server s ohromnou členskou základnou.

Podíváme se teď na jednotlivé oblasti stahovaných dat.

V oblasti hudby poslední dobou jasně vítězí kompresní formát MP-3, díky kterému je možné poměrně snadno si vyměňovat hudbu po internetu. Abyste to měli jednodušší, zařídila společnost Napster.com program Napster, který zjednodušeně řečeno obsahoval databázi připojených uživatelů a hudebních skladeb, které mají na disku. Nabízel samozřejmě možnost vyhledávání, a to podle nejrůznějších kritérií.

To se ale znelíbilo distribuční společnosti RIAA, která vstoupila s Napsterem do soudního sporu - obžaloba uváděla jako hlavní důvod snížené tržby kvůli pirátství: Napster nijak necenzuroval či nefiltroval vyměňované skladby, což bylo tím pravým ořechovým pro všemožné internetové piráty.Ale nejen pro ně. Samozřejmě, že i normální člověk žijící běžně v mezích zákona si čas od času zabrousil na Napster a stáhl nějakou tu písničku, co zrovna slyšel v rádiu a líbila se mu. Málokomu se chce kupovat si celé CD (a přiznejme si - ne zrovna nejlevnější, a to navíc jen velmi malé procento skončí u našeho oblíbeného umělce, většinu sežere distributor) kvůli jedné písničce. RIAA ale cítila, že by tohle mohl být konec "zlatých časů", kdy na každém CD vydělává víc než 75% a nechtěje se připravit o vítaný zdroj peněz, vstoupila s Napsterem do soudního sporu. A nebyla sama - jako první se už s Napsterem začala soudit skupina Metallica a dokonce muselo být 300 000 lidí, kteří stahovali písničky této skupiny od Napsteru odpojeno. Mohu tedy doufám říci, že šlo o bývalé fanoušky této skupiny. Co tím Mettalica sledovala mi není jasné. Podobně reagovalo ještě pár méně významných skupin, jedinou další "velkou rybou" byl rapper Dr. Dre. Naštěstí byl brzy objeven způsob, jak obejít kontrolu a připojit se k Napsteru znovu i poté, co jste byli odpojeni. Můžete ho nalézt na několika internetových stránkách a v časopise Level č. 9/2000. Je ale příliš dlouhý na to, abych vám jej zde přepsal. Doufám, že nikdo takové problémy nemáte.

Zpět ale k hlavnímu sporu. Dlouho to s Napsterem vypadalo špatně. Jak se spor vyvíjel a gradoval, Napster fungoval/nefungoval a uživatelů ubývalo. Nebylo tedy divu, že se vynořily další podobné systémy, většinou daleko lépe kryté a méně postižitelné a s většími možnostmi, i když složitějším uživatelským rozhraním. Takto by se dal popsat nejvýznamnější z nich - Gnutella. Ten umožňuje nejen přenos hudby, ale téměř jakýchkoli souborů, ovšem musíte znát adresu počítače, z nějž budete stahovat. Naštěstí existují stránky s databázemi adres, ale i tak je Gnutella spíš jen pro hardcore fanoušky. Fakt je, že na ní můžete najít úplně všechno.

V jednu chvíli byl Napster výnosem soudu zakázán úplně, samozřejmě se ale odvolal a dopadlo to velkým úspěchem: RIAA stáhla svoji žalobu poté, co byly vypracovány teorie jako: "Proč by nemohli hudebníci prodávat svoje alba sami na internetu, když by byl pro ně výdělek stejný, ne-li větší?" a hlavně statistická práce, která dokázala, že počet prodaných CD po dobu provozu Napsteru nejenže nijak neklesl, ale spíše výrazně stoupl! Koneckonců, stahovat 20 MP-3 písniček na telefonním modemu není žádná legrace - to už je výhodnější skočit si do krámu s CDčky a album si koupit.

Nebudeme si nic nalhávat: svoboda internetu je ideálním prostředím pro internetové piráty a vůbec lidi, kteří chtějí dělat něco mimo meze zákona. Stránky s pirátskými programy, hrami, hudbou apod poznáme většinou podle toho, že se v jejich názvech až příliš objevuje koncové písmeno Z (warez, gamez, appz). Na těchto stránkách většinou nabízejí zadarmo či za mírný poplatek nesrovnatelný s cenou v obchodě hru, program, skladbu nebo album ke stáhnutí. Je čistě na vašem svědomí, zda služeb těchto stránek budete využívat, protože pro vás je to ve většině případů naprosto bezpečné, ale měli byste vědět, že je to nezákonné, nečestné a nesportovní, a že okrádáte autory a distribuční společnosti o zasloužené peníze.

Specifickou sortou warez programů je abandonware, kterýmžto pojmem se označují hry a aplikace, které a) již nejsou v prodeji, b) jsou alespoň 5 let staré, c) autoři ani distributoři se o ně již nezajímají, neprovozují internetové stránky, nevydávají patche a updaty atd. Tyto programy a hry legislativně spadají pod warez, ovšem ti, kdo je nabízí, nejsou tradiční piráti, nýbrž většinou lidé, kteří chtějí poukázat na neschopnost mamutích koncernů chrlících stále graficky a zvukově dokonalejší, avšak hardwarově náročnější aplikace pochopit člověka, který prostě NEMÁ na to, aby si každý rok kupoval nový počítač. Z tohoto důvodu jsou abandonware stránky morálně zcela v pořádku, avšak právo říká jasně: autorská práva zanikají 50 let po smrti autora...

Na internetu ovšem můžete narazit na spoustu legálnícgh programů zdarma. Jako první se budeme věnovat hrám. Tady vám mohu doporučit dvě české stránky (ale je jich daleko víc...), a to server www.plnehry.cz, který je provozován společností Mobil server s.r.o. - ta samá, která vydává Bonusweb. Podobnou stránkou je i www.stahuj.cz, na obou najdete širokou databázi freeware her, tedy her, které jejich autoři poskytli zadarmo ke stažení. Je to asi okolo dvou set jednoduchých titulů, povětšinou logických nebo arcade her, ale gratis je gratis. Pokud se cítíte na celosvětovou scénu, buďto si dejte freeware vyhledat Altavistou nebo zaskočte na Avault (obojí viz výše), nemůžete udělat lépe...

Tady už je to malinko složitější, protože neexistuje tolik stránek, které by programy zadarmo přímo shromažďovaly. Zkuste to - víte-li, o jaký program vám jde - na stránkách výrobce, nevíte-li, zkuste prostě vyhledávač a třeba najdete to, co potřebujete. A v neposlední řadě pak můžete zavítat na www.score.cz nebo www.game-star.cz, kde v sekcích shareware respektive downloads najdete co potřebujete.
Ještě bych mohl vysvětlit rozdíl mezi freeware a shareware. Freeware jsou kompletní programy zdarma, shareware jsou buďto programy nekompletní, popřípadě pak programy, které fungují jen po určitou dobu a pak je musíte zaregistrovat. V praxi to ale znamená, že si program jednou za měsíc znovu stáhnete, nainstalujete... :-)

Co si budeme povídat, internet lze využít i mnoha dalšími způsoby. Pro osoby našeho věku je asi nejzajímavější (krom navštěvování pornografických stránek) zahrát si po internetu svou oblíbenou počítačovou hru.

První možností je hrát nějaký titul, který není určen výhradně pro internet. To probíhá tak, že se připojíte k serveru výrobce, spojíte se se soupeřem a dáte si jednu patrii, přičemž internet využíváte pro přenos dat mezi vašimi počítači. Jednoduché a prosté - a přitom to může několikanásobně prodloužit trvanlivost hry.

Další a v poslední době velmi oblíbenou, i když dokud bude trvat monopol Telecomu, tak asi ne v našich krajích, možností je hrát hry, které jsou výhradně online. Zatím jde pouze o RPG a vypadá to tak, že si koupíte hru, nainstalujete a připojíte se. Vytvoříte si postavu a zapojíte se do herního světa. Ten s vámi sdílí všichni další kupující - tedy několik tisícovek lidí. V této hře následně žijete vlastní život - zabíjíte nestvůry, nakupujete zbraně a zbroj, kouzelné předměty a lektvary, spojujete se do skupinek proti silným soupeřům, zakládáte města a vesnice a vůbec si žijete po svém. Neexistuje nic jako SAVE/LOAD, neexistuje pauza. Právě z tohoto důvodu jsou online hry neuvěřitelně návykovou záležitostí a dokonce už byl i zaznamenán případ (a teď si nevymýšlím) člověka, který při hraní Everquestu (dnes asi nejlepší online hra) zemřel!!!
Tou špatnou stránkou online her je a) nutnost mít kvalitní připojení a naopak nemít hluboko do kapsy kvůli poplatkům za telefon, b) nutnost vlastnit kreditní kartu, protože musíte platit měsíční poplatky autorům za provozování serverů, na kterých se hraje. Obojí bude asi v našich krajích ještě dost dlouho problém. Online hry jsou ovšem žánrem budoucnosti, a tak věřme, že se brzy stanou přístupnými i u nás.

V podstatě se jedná o obdobu starých dobrých korespondenčních šachů - takto hrát je možné pouze hry, které se dělí na tahy a funguje to tak, že odehrajete svůj tah a e-mailem jej pošlete soupeři. Ten otevře přílohu, spustí hru a automaticky se mu odehraje váš tah. Pak on odehraje, odešle svůj tah vám... atd. atd. Nevýhody jsou jasné: přílišná pomalost, nezáživnost, nutnost vybírat mail... přesto se najde pár šílenců, kteří se těmito hrami baví.

Takovou kavárnu najdeme například v Jungmannově ulici na Praze 1, na Palackého náměstí (Praha 2), zajít můžete i do e-caffé Olšanka (Praha 3), Internetového klubu Chodov (Praha 4), Café Anděl (Praha 5), Nika (Praha 6), na Praze 7 nic nenajdete, ale už na Praze 8 si můžete zaskočit do kavárny na Palmovce (tam to máte ze školy nejblíž...) na Praze 9 je tu internetová čajovna Modrá hvězda, Praha 10 disponuje internet clubem Amica. Věřím, že z této nabídky už si vybere opravdu každý...

Zdá se, že internetová kasína mají před sebou velkou budoucnost.

Internet je samozřejmě jako každé médium skvělým nástrojem pro ovlivnění davu oveček/zákazníků. Skoro na každé stránce se vyskytne alespoň nějaký ten reklamní banner. Bannerem nazýváme proužek velikosti asi 2x8 cm, který obsahuje nějaké důležité sdělení ve stylu: "Bylo by dobré zaskočit na stránku www.blabla..." nebo "Když si koupíš milion toaletních papíru značky <censored>, vyhraješ...". Internetová reklama se ale od té běžné liší. Díky prográmkům jako je GIF animator je možné nechat promítat několik obrázků za sebou a rozpohybovat tak obyčejně statický banner. A všichni víme, že to, co se hýbe a září pestrými barvami přitáhne člověka spíš než černobílý úderný text... Mají to ti maníci z reklamního ale dobře vymyšlené, co?

ICQ (čti jako I seek you) je v podstatě obdobou e-mailu, má oproti němu ale jednu nezanedbatelnou výhodu. Nečeká, až se připojíte k poštovnímu klientovi nebo až spustíte Outlook Express, prostě jakmile se připojíte k internetu, začne - v případě, že máte nějaké ty nové zprávy - zuřivě pípat a blikat v rohu obrazovky, abyste to nepřehlédli, respektive nepřeslechli. Je to rozhodně daleko pohodlnější - je tu ale jeden háček. ICQ zatím využívá daleko méně lidí než klasický e-mail, takže se musíte domluvit ve více lidech, abyste si takto mohli mailovat.

Hackeři jsou zvláštní lidé. Ve společnosti jsou známi jako sorta, která spolupracuje s piráty a dodává jim software, mimojiné pak také nabourává servery jako Pentagon, vláda ČR apod. a dělá si z jejich obranných systémů a provozovatelů legraci. Samozřejmě, že to je nezákonné... Většina lidí si pak hackery představuje spíš jako šílence, kteří "jen tak pro legraci" upraví stránky Policie a udělají z nich kupříkladu představení Hurvínka a Spejbla. Faktem ale je, že většinou jsou hackery mladí lidé, kteří v hackování nalézají asi stejnou zálibu, jako jiní v provozování extrémních sportů. Proto rozlišujte pečlivě mezi pojmy hacker a pirát (někdy také cracker), jde o dva úplně odlišné typy lidí.

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí